Kniha přináší výklad pěti skupin tzv. induktivních věšteckých technik, které byly využívány v řecké a římské antice a zčásti i v latinském a byzantském středověku. Jedná se o arithmomancii (věštěné z čísel), geomancii (věštění z náhodně vytvářených bodů na podložce), lithomancii (věštění z kamenů), ofiomancii (věštění z hadů) a nekromancii (věštění pomocí mrtvých nebo mrtvol).