Abstract
Zlatý standard prevence tromboembolických příhod donedávna představovala antikoagulace antagonisty vitaminu K (VKA), v podmínkách České republiky antikoagulace warfarinem. Vedle dobře známých úskalí terapie VKA (nutnost pravidelné monitorace koagulačních parametrů - INR, často obtížné udržování INR v účinném rozmezí, dietní omezení a nemožnost okamžitého zrušení účinku) se v poslední době stále více upozorňuje na cévní a renální rizika spojená s touto léčbou.
U pacientů s pokročilou renální insuficiencí a v dialyzačním programu je podávání VKA spojeno s rizikem vzniku cévních kalcifikací, kalcifikující uremické arteriolopatie (kalcifylaxe) (Galloway et al., 2015), kumarinem indukovaných kožních nekróz (CISN) a recentně popsanou nozologickou jednotkou - warfarinem indukovanou nefropatií (Brodsky et al., 2011). Jde o komplikace vedoucí k podstatnému zhoršení prognózy pacienta a nezřídka spojené s fatálním vyústěním (např. kalcifylaxí) (Galloway et al., 2015), nejsou-li správně rozpoznány a léčeny.