Článek se věnuje otázce ústavní úpravy zajišťování bezpečnosti v České republice. Soustřeďuje se především na čl. 43 Ústavy České republiky a sleduje jednak jeho uplatnitelnost v praxi v těch ustanoveních, která ještě realizována nebyla, a skutečné uplatňování tam, kde k realizaci dochází.
Na prvém místě se jedná se o problematiku vyhlašování válečného stavu a obtíže, k nimž může vzhledem k existujícímu mechanismu dojít v případě časové tísně a přímého ohrožení státu. Dále se jedná o problematiku vysílání ozbrojených sil České republiky do zahraničí, a to zejména v souvislosti s plněním závazků ve věci Sil velmi rychlé reakce (VJTF) NATO.
Zvláštní pozornost je věnována ústavní úpravě schvalování přeletů cizích ozbrojených sil přes území České republiky, a to ve srovnání s realizací v praxi. Rozebírána je také problematika mechanismu případného zřizování cizí vojenské základny na území České republiky.
V každé ze jmenovaných oblastí je také navržena možná úprava de lege ferenda.