Dostatečná závažnost porušení právní normy je jednou z klíčových podmínek mimosmluvní odpovědnosti EU. Hlavním cílem příspěvku je interpretace této podmínky, a to na pozadí recentní judikatury Soudního dvora EU, konkrétně rozhodnutí ve věci Sison III.
Na základě studia doktrinálních názorů Soudního dvora EU je možné jednoznačně konstatovat, že vychýlení v neprospěch jednotlivců domáhajících se náhrady škody je příliš přísné. V této souvislosti je třeba zdůraznit,že vzhledem ke skutečnosti, že nárok na náhradu škody způsobené EU patří mezi základní práva, měl by Soudní dvůr hledat více vyvážený postoj.