Série příspěvků se pokusí zanalyzovat vliv klasických jazyků, zejména pak latiny, na všestranný rozvoj osobnosti. Analýza se bude týkat několika časových období.
V prvním příspěvku se pozornost zaměří především na druhou polovinu 19. století a na počátek 20. století, kdy klasické jazyky tvořily velkou část výuky na středních školách a snaha o klasické vzdělání byla chápána jako tmelicí prvek různých národů rakousko-uherské monarchie.