Monografie se zaměřuje na analýzu výkonnostního vývoje českých (před rokem 1989 československých) tenistů. Cílem výzkumu je zjistit, zda a nakolik soutěžní úspěšnost tenistů dosahovaná v žákovských kategoriích (do 14 let) souvisí s dosahováním jejich vrcholné výkonnosti v dospělosti na mezinárodní úrovni a jaké jsou názory expertů na tyto souvislosti a cesty spojené s dosahováním vysoké výkonnosti.
Výsledky ukazují, že pro prosazení se hráčů do širší tenisové světové špičky (top 100 ATP/WTA) vyplývá z analýzy důležitost předního umístění hráčů, přitom pořadí nemusí hrát roli, již v žákovských kategoriích do 12, resp. 14 let, které však ovlivňují například předchozí absolvovaný trénink, akcentování specializace nebo talent.