Článek se zabývá oblastí tzv. postojů mluvčího k propozici (postoje epistémické, evidenciální, preferenční, hodnotící a emocionální) a jejich vyjadřovacími prostředky. Zařazuje tyto postoje do vztahu k modálním významům, k aktuálnímu členění výpovědi a k řečovému jednání a hodnotí varianty jejich vyjadřování.
Ukazuje, že akceptování příliš široké variantnosti znemožňuje v této oblasti ukázat, v čem spočívá sám pojem postoje/komentáře mluvčího a navrhuje ohraničit jejich vymezení na případy, kdy jsou postoje vyjádřeny maticovými větami s postojovými predikáty a partikularizovanými adverbii (tzv. disjunkty).