O fenoménu lásky a sounáležitosti k rodičům a jejich dětem s mentálním postižením v každodennosti totality: Kniha uvádí problematiku lidí s mentálním postižením a jejich rodin do historicko-společenských souvislostí totalitního Československa v letech 1948-1989. Autorka zkoumá na základě narativních rozhovorů vedených základní lidské charakteristiky projevující se v mezilidských vztazích v rodinách a jim blízkých společenských skupinách.
Zabývá se fenoménem solidarity a dokládá, jak se projevovala v době totality a jaké podoby nabývá v demokratické společnosti po roce 1989. Na základě autentických výpovědí rodičů autorka odhaluje místa a situace, kde rodiny nacházely a dosud nacházejí pochopení, útěchu, pomoc, podporu.