Cílem této studie bylo analyzovat soubor pacientů s provedenou transfixací hlezna, techniku jejího provedení a zhodnotit klinický stav a rtg dokumentaci těchto pacientů ve srovnání s pacienty, u nichž mohla být provedena primární jednodobá osteosyntéza. Výsledky práce lze shrnout do konstatování, že dočasná transfixace je efektivní metodou pro počáteční léčení nestabilních zlomenin hlezna v případech, kdy není možné časné provedení definitivní osteosyntézy.
Zajišťuje vyhovující postavení v hlezenním kloubu, které je nutné ke sledování a ošetřování měkkých tkání. Větší výskyt poúrazových artrotických změn a vyšší četnost osifikací a synostóz v případech s použitím dočasné transfixace souvisí spíše s větší závažností zlomenin indikovaných k tomuto ošetření než se samotnou dočasnou transfixací.