Zatímco na obraze Tvář. Make-up (1970) je tvář ochráněna vrstvou make-upu a zasazena do společenského kontextu líčením, výrazy a gesty, v průběhu 70., 80. a 90. let Adriena Šimotová stále více tvář "vytrhává" z kontextu, sdírá ji čím dál víc z kůže, až ji obrátí v rub bez líce.
Pokusíme se ukázat, že u Levinase se dá sledovat analogický posun od setkání s tváří, jež je "protržením smyslového", k transcendenci interiorizované v materialitě mateřského těla.