Abstrakt
Článek se zaměřuje na zásadní změnu v současné mocenské kritice. Po dlouhou dobu tato kritika vycházela z předpokladu, že politická moc se opírá o nějaké velké vyprávění a disciplinaci.
Dnešní svět nám však nabízí příklady toho, že nastává fúze mezi mocí a postmodernismem. Postmoderní kritika moci spočívá v narušování velkých vyprávění a disciplinace, tuto aktivitu však využívá současná politická moc, jak o tom svědčí ruská strategie vypracovaná Putinovým poradcem Surkovem.
Postmoderní vzorce začaly sloužit historicky nové podobě legitimizace moci. Článek pak ukazuje, že postmodernismus je částí anarchické tradice, která sahá hluboko do minulosti. Fúze moci a anarchické tradice dává podnět k opuštění anarchické tradice mocenské kritiky.