Abstrakt
Tématem předkládaného teoretického příspěvku je zamyšlení, za jakých okolností by bylo možné nahradit v českém mediálním právu zakotvené povinnosti provozovatelů televizního a rozhlasového vysílání poskytovat "objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů" a dbát "zásad objektivity a vyváženosti" regulací v podobě státem poskytovaného vzdělávání. V úvodu příspěvek předkládá výčet limitů daných zákonných ustanovení, přičemž vychází z praxe českého regulátora.
Následuje nastínění možných alternativ, mezi nimiž vyniká mediální výchova. I ta má však v daném ohledu doposud značné limity (např. nedostatečná podpora ze strany státních orgánů či omezení pouze na povinnou školní docházku), jejichž popis tvoří závěrečnou část příspěvku.