Abstrakt
Židé, kteří přežili druhou světovou válku, napsali stovky autobiografií o prožitých hrůzách. Jejich vzpomínky se v české literatuře objevily de dvou vlnách - bezprostředně po válce a po roce 1989.
Dřívější vzpomínky jsou zřetelně subjektivní a emocionální; postrádají perspektivu a širší kontext. Memoáry psané až několika desetiletích jsou méně emocionální, jsou psány s perspektivou odstupu a vyjadřují neutrální vztah k Němcům; jejich líčení událostí však může být neautentické.