V posledních desetiletích je pojem síť/síťování jedním z nejfrekventovanějších. I když sociální fenomén síťování má hluboké historické kořeny, stal se viditelným a zkoumaným teprve nedávno.
Zejména rozvinuté technologie umožňují extenzi sítí v prostoru a zrychlování v čase. Síťování jako činnost podporující sdílení poznání a spolupráci se stalo předmětem teorií a výzkumů, včetně síťování ve vědeckých komunitách.
Tento článek je zamýšlen jako úvod do problematiky síťování v českém pedagogickém výzkumu, dosud málo reflektovaného. Obsahuje výklad dvou hlavních teorií sítí, relační sociologie a teorie aktérů sítí, umožňující analyzovat heterogenní sítě s různými jednotkami a znaky, silnými a slabými uzly a konektivitou v různých kontextech.
Pozornost je věnována příkladům reálně existujících sítí v komunitách pedagogického výzkumu, zvláště České asociaci pedagogického výzkumu. Uvažuje se o možnostech a limitech využití této sítě k neformální evaluaci a koordinaci českého pedagogického výzkumu.