Abstrakt
Příchod perorálních antikoagulancií - gatranů a xabanů - provázela velká očekávání. Ta se převážně vyplnila - odpadla nutnost monitorovat léčbu, kleslo riziko lékových a potravinových interakcí, snížil se výskyt závažných krvácení a zrychlil se nástup účinku.
Tyto vlastnosti jsou výhodné v řadě indikací a usnadňují léčbu zejména nemocných s fibrilací síní či s tromboembolickou nemocí. Nicméně zásah do tak důležitého reparačního mechanismu, jakým je hemostáza, musí být vyvážený.
Při nadměrném účinku, tj. při přílišném potlačení koagulační aktivity, vzrůstá riziko krvácení, a při nedostatečném účinku naopak stoupá riziko vzniku trombotických příhod. Tedy i při podávání nových antikoagulancií je nutno dodržovat přísná pravidla - jak při výběru optimálního léčiva, tak při volbě optimální dávky pro konkrétního nemocného. Řada těchto pravidel je shrnuta v předloženém článku.