Abstrakt
Cílem tohoto článku je přiblížit vývoj německé úpravy správního soudnictví, a to ve třech rovinách. První z nich je shrnutí obecných vývojových rysů v oblasti státní správy a v oblasti soudní soustavy v Německu od vzniku výmarské republiky až po znovusjednocení Německa.
Tato část vytváří rámec pro pochopení důvodů vzniku a změn ve správním soudnictví v jednotlivých německých státech a později v jednotném německém státě. Stěžejní část článku, která byla také prezentována během I. Česko-slovenského setkání doktorských studentů a postdoktorandů oboru právní historie a římského práva na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Pro období výmarské republiky jsou charakteristické snahy o vytvoření jednotné soustavy správního soudnictví na celostátní úrovni. Politická ani ekonomická situace země však těmto snahám nepřála.
Zdá se však, že zásadní problém spočíval v odlišných modelech výstavby správního soudnictví v jednotlivých zemích i soupeření mezi nimi. Přes dílčí úspěchy se až do roku 1933 nepodařilo zřídit správní soud, jehož působnost by zahrnovala celé německé území.
Místo toho fungovaly na celostátní úrovni mnohé spíše správní orgány, jimž byla svěřena pravomoc rozhodovat spory ve správním soudnictví. V období nacistického státu byl zájem na existenci silného správního soudnictví, což mimo jiné dokazují také nařízení o zjednodušení správy z roku 1939.
Ryze pragmatické důvody pak vedly ve zřízení Říšského správního soudu v roce 1941. Lze však říci, že jeho funkce byla především formální.
Pod hlavičkou říšského správního soudu byly sjednoceny jiné i orgány, čímž došlo k dalšímu omezení jejich činnosti. Poslední část textu ukazuje na příkladu dnešní spolkové země Bádensko-Württembersko, že obdobná situace byla v jednotlivých, v té době dávno zrušených německých zemích.
Pravomoc správních soudů byla oslabována a konec války s sebou přinesl také faktické překážky jejího výkonu.