Abstrakt
Tento příspěvek uvede problematiku migrace mladých Ukrajinců s českými předky. Česká zahraniční politika umožňuje krajanům pomocí etnického labelingu snáze vycestovat do České republiky a potomci krajanů (do 30 let věku) si po krátkodobých nebo dlouhodobých pobytech přejí (re)emigrovat, protože na ně působí zkušenosti z vyspělého a fungujícího státu s uspokojivým životním standardem (v porovnání s Ukrajinou). Migrace je pak pro ně skutečně snazší, krajané jsou z pohledu českého státu považováni za kulturně "blízké," a proto jsou v případě imigrace do České republiky zvýhodňováni oproti jiným mladým Ukrajincům.
Potomci krajanů však již kvůli ztrátě "českého etnického dědictví" na západní Ukrajině artikulují etnickou sounáležitost s ukrajinským etnickým vědomím, a tak se zde míjí původní význam "blízkosti krajanů" a interpretace mladých potomků, pokud budeme hovořit o etnické sounáležitosti, přestože se oba aspekty v případě migrace nutně prolínají. Právě tuto sounáležitost potomci krajanů prokazují specifickým způsobem.