Studie pojednává o vydávání českých narativních, především hitoriografických pramenů od jeho počátků v 17. a v první polovině 18. století přes první pokusy o kritické edice ve druhé polovině 18. století (Gelasius Dobner, František Martin Pelcl, Josef Dobrovský), velké ediční řady ve druhé polovin 19. a v první třetině 20, století (Fontes rerum Bohemicarum, Deutsche Chroniken aus Bohmen) až po moderní kritické edice z konce 20. a počátku 21 století. Vedle toho jou zmíněny také i překlady narativních pramenů.