V příspěvku je reflektován přínos díla prof. Zdeňka Heluse pro pedagogiku, zejména primární pedagogiku a pedeutologii, a pro vnitřní proměnu českého školství v uplynulých dvaceti pěti letech.
V centru pozornosti jsou klíčové principy humanisticky orientované psychologie a pedagogiky originálně formulované Z. Helusem, zejména obrat k dítěti a tzv. pedocentrismus nové generace, osobnostně rozvíjející pojetí školního vzdělávání s důrazem na rozvoj potencialit dítěte, význam autoregulace a autonomního učení, edukace a pedagogika obratu, kvalita učitelské osobnosti, pedagogické ctnosti (vedle profesních znalostí a dovedností učitele), význam integrity a osobního přesahu.