Studie se věnuje antickému milostnému románu (jindy též bývá označován jako román erotický či dobrodružný), jejž chápe jako subžánr antického románu vedle dalších subžánrů, jakými jsou historické a mytologické romány, komicko-satirické romány, utopické romány, křesťanské romány, biografie atp. Anticky milostný román lze charakterizovat formulí složenou z osmi základních topoi, přesto však - oproti obvykle uváděným tvrzením - jsou variace v rámci této formule značné.
Autorka tyto variace zkoumá na dvou dochovaných antických milostných románech, a to na Charitónově románu Chaireas a Kallirhoé a na románu Achillea Tatia Leukippé a Kleitofón, a to s přihlédnutím k dalším dílům, včetně těch dochovaných jen fragmentárně.