Koncepce vymývání mozku ("brainwashing") se v 70. letech stala oblíbeným lidovým výkladovým klíčem k otázkám, které ve veřejnosti vzbuzovalo zdánlivě zvláštní, nebo v některých případech dokonce nebezpečné společenské chování stoupenců nových náboženských hnutí, tzv. sekt. V průběhu let byla metafora "vymývání mozku" společenskými vědci téměř opuštěna, neboť zdánlivě iracionálnímu chování příslušníků náboženských společenství lze porozumět pomocí běžných teorií z oboru sociální psychologie.
Ale i se znalostí těchto teorií se mohou stoupenci nových náboženských hnutí jevit jako oběti vůdců sekt, kteří zneužívají psychického stavu a společenských potřeb svých následovníků. Autor vyjadřuje přesvědčení, že tyto koncepce je třeba doplnit teorií charismatizace.
Z ní vyplývá, že za důsledky charismatizace jsou odpovědné obě strany. Následovníci, kteří přijmou odpovídající část odpovědnosti za vytvoření charismatické autority, mají lepší vyhlídky na to, aby vzali své budoucí životy do vlastních rukou.