Abstrakt
Akutní perikarditida, jejíž etiologie je z valné většiny idiopatická, je nejčastějším onemocněním perikardu. Její diagnóza vychází z přítomnosti minimálně dvou z těchto kritérií: pleuritický typ bolesti na hrudi, poslechový nález perikardiálního třecího šelestu, typické EKG známky a nález nového nebo progredujícího perikardiálního výpotku.
Rekurentní perikarditida není prognosticky závažnou chorobou, mí však výrazný negativní vliv na kvalitu života a její léčba je často obtížná. V léčbě první volby využíváme u akutní i rekurentní idiopatické perikarditidy útočné dávky kyseliny acetylsalicylové či nesteroidních antiflogistik, které po odeznění obtíží a normalizaci zánětlivých parametrů pozvolna snižujeme, vždy v kombinaci s kolchicinem.
Podávání kortikosteroidů představuje až terapii druhé linie, především pro zvýšení rizika rekurencí. Léčba non-idiopatických forem akutní perikarditidy se řídí podle jejich etiologie.