Abstrakt
Sémantické nauce o konotaci jako vlastnosti termínů, původně vypracovaná Ockhamem a dalšími středověkými schgolastiky, se v barokní scholastice dostalo nové, ontologické aplikace či interpretace v kontextu teorie vztahu. Hlavním původcem této ontologizované "doctriny de connotatis" byl, jak se zdá, Suárez.
Nauka se však následně stala předm ětem ostré kritiky jednak od jezuitů Pedra Hurtada de Mendoza a Rodriga de Arriaga, a jednak od "knížete scotistů" Bartoloměje Mastria. Jiný scotista, Jan Poncius, se naopak přihlásil k teorii vztahu této nauce velmi blízké.
Pozoruhodné osudy původní sémantické teorie konotace, ontologizované "doctriny de connotatis" i širší kontext souvisejících diskusí (tj. zejména nová res-modus ontologie, jež se prosadila kolem roku 1600) dokládají komplexnost dějin scholastických idejí a jejich neredukovatelnost na nějaké jednoduché schéma (jako např. "zápas realismu s nominalismem").