Abstrakt
Tvrdím, že Sókratovy sebepodceňující výroky o tom, že mu schází moudrost, náležejí k strategickým nástrojům dominantního filosofa hovořícího před davem. V politickém kolbišti může filosof připustit svoji povinnost stát se filosofem-králem pouze tehdy, když jeho spoluobčané uznají jeho převahu.
V daném kontextu pak kapitola dále zkoumá přístup filosofa k daným zákonům, které musí respektovat a zahrnout do zákonodárného projektu, pokud má dojít k úspěšné politické reformě.