Abstrakt
Autor se ve své kapitole zabývá Sókratovým pojmem moudrosti, určuje jeho systematickou pozici v napětí mezi jeho různými aspekty: 1) sebe-vědomá moudrost sofistů a přírodních vědců; 2) Sókratova negativní moudrost elenchu; 3) Sókratův pozitivní pojem péče o duši, zaměřený na ctnosti. Autor se domnívá, že pojem moudrosti, který z tohoto napětí vyplývá, by měl být chápán jako filosofie, sp íše než jako sofia.