Abstrakt
Článek je úvahou o stylistické figuře, která se nazývá oxymoron (sdružení slov opačného či protikladného významu), ale na rozdíl od stylistického přístupu se soustředí na filosofický a antropologický aspekt oxymóra a na základně Freudova článku "O opačném významu prvotních slov" jej usouvztažňuje s některými primárními psychickými mechanismy. Rozebírá užití oxymóra u romanopisce a teoretika jazyka Maurice Blanchota, všímá si, jak zde oxymóron prorůstá i do vyšších textových úrovní.
Nakonec se zamýšlíme nad možnými analogiemi ontologie jazyka a ontologie subjektu, tak jak je lze interpretovat na základě "oxymorizace" stylu či autorovy "oxymórické" poetiky.