Abstrakt
Příspěvek je zaměřen na status slovotvorných prostředků, jako jsou kořenné morfémy, afixy a morfémy přechodného charakteru, takzvané afixoidy, kvazimorfémy atd. Vychází ze stručného přehledu jejich jazykového výkladu a definic v dosavadní české a slovenské lingvistické teorii.
Poté analyzuje a ilustruje některá hlediska a terminologická pojmenování složenin a kvazisloženin. Přechodný charakter těchto prostředků se odráží v nejednotné jazykové terminologii ve slovanských jazycích, jakož i v jejich praktických lexikografických prezentacích a výkladech.
Je žádoucí, aby byla vypracována přiměřená a jednotná terminologie pro teorii a typologii těchto slovotvorných typů, které vykazují značný potenciál růstu. Ty slovotvorné typy souvisejí s procesem internacionalizace moderních jazyků.