Abstrakt
Studie se zaměřuje na interpretaci první významné sochařské práce Zbyňka Sekala (1923-1998), která s názvem Hlava se zavřenýma očima vznikla v roce 1955. Socha je uvedena do vztahu k tématu vnitřního exilu autora, ale zároveň je zvažován širší dobový kontext českého umění 50.let a symbolický kontext, v němž je tato práce uvedena do linie tvorby Odilona Redona, Constantina Brancusiho anebo Paula Klee.