Cílem příspěvku je předestřít řešení vybraných problémů souvisejících s intertemporálními ustanoveními v návrhu zákona o spotřebitelském úvěru, na něž nový předpis nedává jednoznačnou odpověď. Článek se zabývá zejména promítnutím principu plné neretroaktivity a jeho praktickými dopady. Zvláštní pozornost je v příspěvku věnována otázce právního režimu ujednání, jimiž jsou měněny smlouvy o úvěru uzavřené před nabytím účinnosti nového zákona, a aplikačnímu rozsahu dohod o bezplatném odložení platby stávajícího dluhu.