Abstrakt
Srbská literatura národního obrození (konec 18. století až třet í čtvrtina 19. století) je úzce spjata s politickým, společenským, kulturním a sociálním vývojem srbského etnika na třech územích. Primárně literární díla vznikala na území Jižních Uher.
Zde Srbové vytvořili podmínky pro vznik vzdělávacích, osvětových a kulturních institucí a podíleli se na kulturním i politickém povznesení Srbů na druhém území, v nově vznikajícím Srbské knížectví. Třetím územím byla Černá Hora.
Zpočátku šlo především o jazykově emancipační proces, boj o podobu spisovného jazyka trval déle než půl století. Literární vývoj probíhal od opožděného klasicismu, přes racionalismus, preromantismus až po romantismus.
Převažovala básnická díla, vznikaly hojněji divadelní hry, zejména komedie (Jovan Sterija Popović), vzácněji se pěstovala próza (Dositej Obradović), memoáry a cestopisy. Vrcholnou preromantickou skladbou je Horský věnec, autorem je vládce Černé Hory Petar Petrović Njegoš.
Romantismus probíhal ve dvou fázích, v první představil své dílo Branko Radičević, ve druhé se na evropskou úroveň dostala tvorba tzv. souhvězdí srbského romantismu (Jovan Jovanović Zmaj, Djura Jakšić a Laza Kostić). V polovině 70. let 19. století romantismus v srbské literatuře dozníval a s ním byl dovršen proces národního obrození.