Stať se zamýšlí nad obsahem pojmu intelektuální elita města. Na příkladu Prahy ukazuje, že nemůže být totožná jen s příslušníky pražské univerzity.
Sleduje zprávy o vzdělaných členech městských rad, projevech jejich literární činnosti a konstatuje, že v případě Prahy nepředstavuje skupina vzdělanců do konce středověku početnou složku měšťanstva.