Abstrakt
Jeruzalém je svatým městem tří monoteistických náboženství, judaismu, křesťanství a islámu. Příspěvek se zabývá vývojem pojetí svatosti Jeruzaléma v islámu a náboženskými tradicemi a historickými okolnosti, které se na tomto procesu podílely.
Záhy po prvních výbojích islámu získal Jeruzalém, místo al-masdžid al-aqsá, v povědomí muslimů postavení thálith al-masádžid, "třetí mešity" po Mekce a Medíně. Propagovat svatost Jeruzaléma bylo v zájmu umajjovského chalífy ʿAbdulmalika.
Nejen že roku 691 na Chrámovém okrsku vystavěl Skalní dóm, jednu z nejkrásnějších islámských staveb, jež měla hlásat vítězství islámu nad křesťanstvím, ale zasazoval se i o šíření hadíthů velebících svatost Jeruzaléma, arabsky al-Quds. Vytváření statusu svatosti Jeruzaléma napomohla rovněž hojná přítomnost hrobů biblických proroků a islámských světců.
Svatost Jeruzaléma měla v islámu však i své odpůrce. Nejostřejším kritikem přílišné úcty k Jeruzalému, jeho svatým místům a způsobu jejich uctívání muslimy byl ortodoxní teolog Taqíjuddín ibn Tajmíja (z. 1328).
Na vytváření image Jeruzaléma coby třetího nejsvatějšího města islámu se nemalou měrou spolupodílel literární žánr fadáʾil al-Quds, "přednosti Jeruzaléma".