Abstrakt
Postexpoziční profylaxe je mezi odbornou veřejností často diskutovanou problematikou. Jedná se o imunizaci organismu v době, kdy již došlo k expozici danému onemocnění, případně o zabránění rozvoji onemocnění medikamentózní profylaxí.
V klinické praxi rozlišujeme mezi aktivní a pasivní imunizací. Indikace typu imunoprofylaxe je specifická pro jednotlivá infekční onemocnění a závisí na více faktorech (délka intervalu od kontaktu, stav imunity exponovaného jedince, věk, gravidita a další).
Obecně lze tvrdit, že aktivní imunizace je z dlouhodobého hlediska v ýhodnější. Pasivní imunizace téměř nemá kontraindikace, ale je finančně nákladnější a může být nutné opakování.
Pasivní imunizace se v praxi v indikovaných případech relativně často kombinuje s imunizací aktivní (tetanus, virová hepatitida A, virová hepatitida B, vzteklina, varicela a další). Specifickými kritérii se pak řídí postexpoziční profylaxe infekce HIV.