Abstrakt
Příspěvek se zabývá interkulturními motivy v poetice Iva Andriće (1892/1975), zajímat nás bude především střetávání různých kulturních tradic; symbolických západní i východní Evropy a Orientu. Andrićovo kontrastní pojetí subjektu, zaměřené na rozkrývání patologie a odhalování imanentní přítomnosti zla, stojí v opozici k jihoslovanské literární tradici založené na heroizaci exkluzivně národní identity a odmítání polokulturních identit.
Proto se zaměříme na různá zpodobnění "jinakosti" v Andrićově fikčním prostředí, tedy nejen na xenologické aspekty vnímání "cizího" jako hrozivého skrze negativní vymezení se vůči konkurenční neevropské tradici, skrze vzájemné předsudky a stereotypy, ale rovněž na "obraz druhého" v genderové perspektivně. Jeho zachycení genderových tlaků na ženské hrdinky, především na vylučování z veřejného života.
Porovnáme Andrićovo pojetí étosu západní křesťanské tradice o panenské Bohorodičce, sublimní nedostižné ženě, symbolu extrémní adorace prostupující s dobovými literárními stereotypy iracionálních fatálních žen s restriktivnějším, ale v mnohém senzuálnějším pojetí ženského subjektu v tradici orientální.
