Abstrakt
Kapitola se věnuje identifikací specifické rizikové skupiny čtenářů, kteří jsou v jednoduchém modelu čtení (Gough & Tunmer, 1986) označeni jako hyperlektici. Častěji se v literatuře setkáváme s označením "poor comprehender". Jde o čtenáře, který nemá narušenou oblast dekódování, ale složku lingvistického porozumění.
Obecně můžeme tvrdit, že jde o poměrně neobvyklý čtenářský obraz. Zahraniční studie se shodují, že jde o jev, který se vyskytuje u přibližně 10 % všech problémových čtenářů.
Těch je přibližně pětina z věkové kohorty. V českém jazyce dosud nemáme pro tyto čtenáře vhodný termín.
V naší studii pracujeme s pojmem slabý čtenář s deficitem v porozumění. Tyto děti čtou bez větších nápadností.
V běžných čtenářských testech dosahují minimálně průměrných (často i nadprůměrných) výkonů. Čtou rychle, plynuje, bez chyb. Na první pohled nepotřebují žádnou čtenářskou podporu a svým výkonem splňují u standardizovaných čtenářských testů normy pro daný věk.
To vše jen do té doby, než se podrobněji zaměříme na oblast lingvistického porozumění. V této složce mají naopak výrazné obtíže.
Cílem této kapitoly je ukázat postup vyhledávání čtenáře s tímto profilem a zároveň se podrobněji zabývat dalšími dílčími čtenářskými, jazykovými i kognitivními oblastmi, které mohou pomoci vytvořit diagnostický model slabého čtenáře s deficitem v porozumění. Na základě komparace výkonů v kriteriálních testech jsme postupně snižovali podíl "hyperlektické" skupiny, finálně jsme identifikovali tři slabé čtenáře s deficitem v porozumění ve 4. ročníku, kteří odpovídali všem kritériím.
To nám umožnilo detailněji se koncentrovat na analýzu dalších čtenářských oblastí, s akcentem na rovinu lingvistického porozumění. Naše výsledky se velké míře shodují se zahraničními výzkumy.