Ve svém příspěvku jsem se zaměřila na etiku biografického, orálně-historického výzkumu, respektive na vztah badatele/tazatele a narátora. Odlišuje se nějak od častějších, spíše tematicky zaměřených výzkumů? Pokud ano, jak a jaké z toho plynou důsledky? Na základě konceptu Shared Authority Michaela Frische se zamyslím nad problematikou autorizace rozhovorů, vlivu narátora na naše výzkumné závěry a konečnou podobu práce, která sama obvykle ponese nejen naše, ale i narátorovo jméno.