Tato kapitola je věnována počátkům moderní rumunské literatury. Na konci 18. století se v Sedmihradsku zformovala pod vlivem osvícenství a klasicismu tzv.
Sedmihradská škola (která kladla důraz na římský původ sedmihradských Rumunů a jednotu rumunského národa). Pod vlivem politických změn na počátku 19. století se rumunština jako jazyk prosadila ve školství, divadle, tisku, společenském životě a literatuře (básnická rodina Vacaresců) ve Valašsku a v Moldavsku.
Emancipační úsilí vyvrcholilo v politické i kulturní oblasti revolučním rokem 1848, podle něhož se jmenuje celá generace "osmačtyřicátníci". Sestávala se z historiků a spisovatelů, kteří založili celou řadu literárních žánrů v rumunské literatuře.