Příspěvek prezentuje dva problémy, při jejichž řešení bylo využíváno vztahů mezi derivačními a flektivními paradigmaty. Za prvé, tyto vztahy byly využity při identifikaci nových vztahů mezi odvozenými slovy a slovy základovými, a to především v případech, kdy během odovzení dochází k hláskové alternaci.
Za druhé, flektivní rysy je možné využívat rovněž jako důležitou vstupní informaci při poloautomatickém značkování významových vztahů mezi deriváty a slovy základovými.