Jakub Vitner, prostý mladík z venkova, byl v roce 1860 odveden k vojsku. O šest let později se v uniformě dragouna střetl s pruskými kavaleristy na bojišti u Trutnova.
Své vzpomínky písemně zaznamenal, což byla pro tuto generaci obyčejných vojáků ojedinělá záležitost. Válku a vojenský život vnímal z perspektivy prostého venkovana, bez rytířského étosu.
Vitnerovy vzpomínky odhalují i různá pochybení a slabé chvilky jeho nadřízených, o kterých se oficiální kronikáři buď vůbec nedozvěděli a nebo je úmyslně zamlčeli. Tak tomu bylo i v případě konfliktu mezi velitelem pluku Windischgrätzem jeho zástupcem Kutschenbachem, jejichž služební kariéry jsou součástí mé studie.
Vedle pramenů písemné povahy analyzuji také pramenů hmotné, konkrétně dvě chladné zbraně s individuálními dedikacemi k bitvě u Trutnova. Docházím k překvapivému závěru, že právě tyto dvě šavle jsou autentickými památkami na oba zmíněné protagonisty Vitnerových vzpomínek