Kapitola se zabývá otázkou, jak se aplikuje právo na obhajobu v řízení o správních deliktech. Ptá se zejména na to, nakolik má obhajoba rozdílné postavení v řízení o správních deliktech a jak se to odrazí na rozsahu práva na obhajobu.
Dochází k závěru, že charakter práva na obhajobu je sice odlišný, ale postavení se příliš neliší.