Abstrakt
V dnešní době se zdůrazňuje objevitelský, činorodý a tvořivý přístup dětí k hudbě. Právě melodram představuje specifický hudební útvar, který umožňuje aktivní přístup dětí k hudbě.
Do melodramatické formy se prolínají nové hudební styly, čímž se posouvají hranice mezi "centrem" a "periferií" umělecké kultury. Příspěvek přináší pohled na dosud málo probádanou problematiku českého melodramu.
Postavení melodramu v české kultuře se v průběhu vývoje měnilo. Tyto změny reflektujeme z různých aspektů.
Poměr slova a hudby byl různorodý od samotného začátku. Měnil se podle samotného typu skladby, osobnosti skladatele, typu literární předlohy.
Vztah slova a hudby se také proměňoval dle použitých vyjadřovacích prostředků. Vliv na tuto změnu má i vývoj hudby, recitace a herectví samotné.
Pokud mluvíme o melodramatu jako o samostatném hudebním útvaru, příspěvek přináší také krátkou teoretickou reflexi, pohled na sociální funkci hudby, vývoj postavení slova a hudby uvnitř samotného melodramu, vliv nových hudebně vyjadřovacích prostředků, oscilování melodramu mezi různými žánry. Příspěvek je sondou využití melodramu ve vzdělávacím procesu.
Melodram poskytuje mnoho podob ztvárnění: divadlo jednoho herce, komorní herecké performance, prolínání soudobých hudebních stylů do hudby melodramu (rap, song, šanson, muzikál, parodie apod.) V tom tkví tajemství melodramu a jeho velký přínos pro školy.