Na počátku šedesátých let 20. století propukla v Československu systémová hospodářská krize. Politické vedení odstoupilo od plnění třetí pětiletky a za hlavní příčinu jejího krachu označilo decentralizaci hospodářské sféry, kterou přinesl pokus o první ekonomickou reformu.
Důsledkem byl návrat k centrálnímu řízení ekonomiky, kterým se jen prohloubila ekonomické nerovnováha. Ta přiměla politické vedení, aby souhlasilo s přípravou nové ekonomické reformy.
Na rozdíl od teoretické fronty vedené O. Šikem si politické vedení přálo jen zdokonalení systému plánování. Teprve politický pád prvního tajemníka komunistické strany a prezidenta A.
Novotného v lednu 1968 otevřel prostor pro její rozvinutí.