Abstrakt
V angličtině je kategorii ne/určenosti věnována daleko větší pozornost, než tomu je v albánštině. Najdeme tu systematické popisy členů ve standardních gramatikách začínající Sweetovou (1892) gramatikou, podrobnějším výčtem v Jespersenovi (1949) až po současné synchronní gramatiky, Quirk et al. (1985) a Huddleston a Pullum (2002).
Od 30. let minulého století vychází řada monografií o anglických členech. Jednou z nejvýznamnějších je Christophersenova studie (1939), která po dlouhou dobu na tomto poli dominovala.
Jiní autoři zabývající se tématem jsou Yotsukura (1970) Krámský (1972),Hewson (1972), Hawkins (1978), Kaluža (1981), Chesterman (1991) a nejnověji Lyons (2003). Jak název napovídá, hlavní strategií pro popis určité reference a použití určitého členu u albánských vlastních jmen je srovnání,které se zakládá na aplikaci sofistikovaného rámce vyvinutého pro popis angličtiny.Tento postup vytváří možný model popisu určitého členu u vlastních jmen v albánštině.
Vzhledem k tomu, že srovnání formálního vyjádření určenosti, tzn.prostřednictvím určitého členu, v albánštině a angličtině je obousměrné, studie hledá odpovědi na následující dvě otázky: 1) Co se stane s albánskými vlastními jmény v kontextu, ve kterém se nacházejí anglická podstatná jména vyskytující se s určitým členem? 2) Co se stane s anglickými vlastními jmény v kontextu, ve kterém se albánská podstatná jména nacházejí s členem určitým?