Článek reaguje na situaci vzrůstajícího výskytu syndromu demence v populaci. Zvyšují se nároky na péči, která musí vycházet ze základní potřeby člověka zachovat si svoji důstojnost v situaci stupňujícího se kognitivního postižení.
Metoda validace podle Naomi Feil představuje vhodný nástroj efektivní komunikace a změny přístupu pečujících k člověku s demencí založený na hluboké empatii a poznání příčin aktuálních projevů chování člověka. První část článku seznamuje s historií validace, se základními východisky, žádoucími postoji a principy uplatňovanými ve validaci.