Kniha se obírá filosofickými aspekty indického písemnictví. Úvodem je popisován současný stav české a světové indologie. Historická část studie se zabývá posvátnými hinduistickými spisy (Védy) a jejich komentáři (Upanišady).
Ve vztahu k posvátným textům se indická filosofická literatura dělí do tří skupin : ortodoxni, heterodoxní a indiferentní. Ortodoxni skupina se skládá ze šesti filosofických škol: Nyaya, Vaisheshika, Sankhya, Yoga, Mimansa, Vedanta.
Heterodoxní názory zastávají tři školy: materialistická, jainistická a ajikistická. Indiferentní skupinu tvoří politické a sociologické spisy.
V rámci popisu moderní indické filosofické literatury se setkáváme se jmény jako Tagore, Gándhi aj. Za nepřijatelné z konfesijních i odborných důvodů je třeba považovat v indické filosofii these hlásající filosofický monismus, teologický polyteismus, zpochybňování principu kontradikce, učení o karmickém zákonu a zvláště reinkarnační nauku.
V knize je zdůraňováno, že makrofyzikální čas není veličinou cyklicky se opakující, ale lineráně neopakovatelnou. Závěrečné partie knihy podávají zprávu o současném stavu indického školství.