ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) je nejčastěji definováno jako skupina převážně geneticky podmíněných neurobiologických dysfunkcí, které snižují schopnost zaměřit a udržet pozornost, přizpůsobovat aktivitu požadavkům okolí a ovládat impulzy. Tyto deficity se projevují jako tři základní okruhy příznaků ADHD: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita.
Nová revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch DSM 5 poruchu klasifikuje jako celoživotní. Symptomy ADHD v 8o % přetrvávají do adolescence a až 6o % adolescentů má potíže i v dospělosti.
Klinický obraz ADHD v dospělosti se liší od jeho projevů v dětském věku. Dospělí pacienti s ADHD hovoří o vnitřním neklidu, trpí workoholizmem, dezorganizovaností a behavioráln ími potížemi, které mohou být způsobeny postižením v oblasti exekutivních funkcí.
Diagnostický proces ADHD vyžaduje komplexní posouzení kvalifikovaným odborníkem a měl by kromě současných příznaků zahrnovat vyhodnocení akademické a behaviorální historie od dětství do dospělosti. Komorbidní onemocnění jsou velmi častá, studie uvádí hodnoty v rozmezí 60-70 %.
Diferenciální diagnostiku komplikuje skutečnost, že mnohé symptomy ADHD mohou být zakryty komorbidními poruchami: depresí, hraniční poruchou osobnosti, poruchou chování, závislostí na návykových látkách. Léčba ADHD v dospělém věku má být komplexní a měla by zahrnovat psychoterapii, farmakoterapii a léčbu komorbidních poruch.