Autor se pokouší kvantifikačními metodami analyzovat vztah českého hraného filmu k fenoménu, kterým byl od konce 19. století sport. Nejprve se zabývá obdobím němého filmu (do roku 1930), poté prvním obdobím zvukového filmu (do roku 1945).
Připojuje též medailon režiséra Vladimíra Slavínského, který do svých filmů zařazoval sportovní tematiku nejčastěji.