Abstrakt
Právo na informace je politickým právem zakotveným jak v Listině základních práv a svobod, tak v mezinárodních smlouvách upravujících lidská práva. Jeho vymezení je poměrně široké, ale není bezbřehé, protože vedle něj plynou z ústavního pořádku další práva, svobody či legitimní zájmy státu, se kterými může být právo na informace v konfliktu.
Zejména jde o právo na ochranu soukromí nebo o zájem státu ochraňovat utajované informace, jejichž vyzrazení by mohlo ohrozit bezpečnost státu. Právo na informace však může kolidovat i s dalšími právy, svobodami nebo zájmy, a proto jej lze legitimně omezit a požadované informace neposkytnout.
Takové omezení ale musí být zakotveno v zákoně, musí být proporcionální a musí být v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. V praxi je ale právo na informace omezováno i z důvodů, které zákon nepředvídá.
Právo na informace je však vadně realizováno i v případě některých žadatelů o informace, kteří ho namísto uplatňování svého politického práva, spíše využívají k vyvolání konfliktu s povinným subjektem. V práci je nejprve vyložen obsah práva na informace a způsoby jeho legitimního omezení.
Poté jsou popsány způsoby obstrukcí povinných subjektů, které jsou demonstrovány na kazuistice z praxe. Na základě dat, získaných z výročních zpráv povinných subjektů, byla provedena analýza obstrukcí povinných subjektů.
Dále jsou popsány způsoby obstrukcí žadatelů o informace, zejména pokud jde o šikanózní výkon práva na informace. Protože mají často obstrukce povinných subjektů a žadatelů o informace povahu zneužití práva či pravomoci, je tomuto fenoménu věnována zvláštní kapitola.
Na tu pak navazuje popis právních prostředků ochrany před obstrukcemi de lege lata. Na ně navazují návrhy dalších potřebných právních prostředků de lege ferenda, které vycházejí zejména z nerealizovaných legislativních záměrů vlády a ze zahraniční právní úpravy.