V článku je analyzován "náboženský" prvek díla Theodora W. Adorna.
V návaznosti na Henta De Vriese tvrdím, že Adornovo dílo lze číst jako "minimální teologii" s eschatologickými konotacemi, a tuto interpretaci propojuji s pojetím Martina Seela, který Adornovu údajně negativní dialektiku popisuje jako pozitivní "filosofii kontemplace". Předkládám tezi, podle níž lze Adornovo dílo chápat jako "kontemplativní eschatologii", a věnuji se rozboru paradoxu kontemplace, která znemožňuje jednání, a eschatologie, která se zdá vyžadovat radikální revoluční jednání, přičemž argumentuji, že tento paradox nepředstavuje slepý bod Adornova díla, nýbrž jeho silnou stránku.