S blížící se první aplikací čl. 50 Smlouvy o Evropské unii, upravujícího vystoupení členského státu z EU, vycházejí na povrch určité nedotaženosti tohoto ustanovení. Nejvážnější z nich je nejistota o právní povaze dohody o vystoupení, předvídané tímto ustanovením, a jejích důsledcích.
Britské referendum z 23. 6. 2016 vytvořilo příležitost pro první aplikaci čl. 50 Smlouvy o Evropské unii ("SEU"). Toto ustanovení bylo do primárního práva včleněno až Lisabonskou smlouvou.
Jeho vágnost ukazuje, že bylo psáno spíše jako úlitba euroskeptikům v pevné víře, že nikdy nebude aplikováno. O to zajímavější je jeho analýza v kontextu zmíněného referenda.
Tento článek se věnuje čl. 50 SEU. Nemá ambici pokrýt britské vnitrostátní právní aspekty brexitu, jen níže po-ukáže na hlavní právní úkoly, které brexit ve Spojeném království ("UK") způsobí.
Jde sice o poradní referendum, které je právně nezávazné, obě hlavní politické strany se k myšlence referenda ale přihlásily ve svých programech, takže je politicky závazné.